Můj táta Václav se mnou na prázdninách Lido de Garda

Tátové a dcery

Můj táta umřel minulý rok na konci ledna, těsně před svými narozeninami. Zvláštní. Odešel důstojně, večer usnul a ráno už nevstal. Byl to šok pro všechny. Vždyť byl tak zdravý, říkali jsme si, (když opomenu ty tři mrtvičky během pěti let, z té poslední se už nevzpamatoval), žil poté v ústavu, protože ho život už nezajímal, my jsme ho nezajímali, vše ztratilo smysl.

Tátův psací stroj po dědečkovi Přemyslovi ze Slezské

Táta a dcera, máma a syn, nejdůležitější vztahy našeho života.
To, co doma dostaneme (neboli odkoukáme), to si v dospělosti odnášíme
do své rodiny. A tam to aplikujeme a vtiskujeme do další generace. Dobré i špatné.
Náš vztah byl komplikovaný, emotivní, srdce rvoucí, ale plný lásky k modernímu umění. To mně a mé sestře předal.

Člověk by měl vědět, co chce dětem předat.

Pohled na architektonickou instalaci Benátského Bienále 2006, tady sice není táta, to už byl na Benátky nemocný, ale on mě vozil na výstavy po Evropě jako první. Kodaň, Kortrijk, Benátky.


Když jsem byla, malá kreslil mi rýsovacím perem komiks, kde hlavním hrdinou byl pes Botula, textilní růžový jezevčík, kterého jsem milovala, tak moc, že jsem ho vláčela po zahradě, až měl prošmajdané pacičky a vlna z nich trčela ven… Botula měl plno úkolů, vypočítat příklad, aby se dostal k princezně, nebo doplnit měkké a tvrdé y (to nám s tátou dělalo značné problémy). Ty příběhy mi posílal i do letního tábora, a já byla děsně pyšná, jakého mám tátu!

Tátové, dělejte svým dcerám něco, za co můžou být na vás děsně pyšné!

Táta miloval architektonické modely, tak to mám i já.

Jednou mé sestře nakreslil draka na A2 a tak se mu povedl, že Veronika se pak bála v pokoji spát (to jsem ještě nebyla na světě). Anebo když sem poprvé přijela skupina ERASURE, tak vyrobil šablonu a přestříkával na několik triček zubním kartáčkem přes sítko. To bylo něco, já byla asistentka.

Později jsem chodila na supšku (SUPŠ) a měli jsme trénovat malování akvarelem přes prázdniny. Mě to bavilo, byla jsem spokojená, nebylo to jakože za trest úkol, pokud si dobře pamatuji. Táta vymyslel, že je to nebezpečné, aby sama holka se potácela v polích, tak jsme vzali batoh, jídlo, barvy, prkno a psa a šli jsme do polí. Táta se psem spali na dece a já malovala kopce, někdy býky, potom stromy a krajinu. Byli jsme na chatě a byly to krásné prázdniny, kdy táta nebyl v práci a nerýsoval něco, ale měl čas jet na chatu, na celých 14 dní! Bomba!

Udělejte si dlouhý čas na dítě a provozujte něco úplně netradičního, ať se to dá vyprávět kamarádům ve škole.

Tady jsem na chatě, kam jsem jezdila každý rok. Fotografie je pořízena na karnevalu, kde jsem za kocoura v botách (ten knír maloval táta). To je ten, který se za mnou schovává, on byl plachý v té době, naštěstí ke stáru ho plachost opustila. Ty prázdniny se mě lidi neptali a ty máš tátu, jo? A kde? Táta říkal, že na chatě je na něj moc lidí.

Nevymlouvejte se, že něco nemůžete. Stejně vám to nikdo nevěří.

Tady je dobře vidět maska kocoura. Pamatuji si, jak jsem si připadala dokonalá a byla jsem moc šťastná za to, že mě maloval táta a že tam se mnou byl.

Tak vidíte, není to tak těžké být tátou, stačí jen být s dcerou tam, kde chce být ona, a někdy ji vzít tam, kde to máte zase rádi vy.

Vendula *
Miluji umění, architektury a jeans, které ráda upcykluji. Mým darem je lidem pomáhat navrhovat různé věci a kultivovat svého ducha. Mé ecoprodukty lidem přinášejí radost a podporují je na cestě životem.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.