Jana – kouzelnice barev

Barvířka Jana…Když se podívám na Janiny fotky, přenesu se do doby baroka. Smotance vlny tolika odstínů lákají k nakousnutí jako zákusky. Který si dnes dáte? Červený, zelený, horčicový? Podivuji se, co všechno se dá malosériově vyrábět a z toho mi jde vážně hlava kolem…

Jano, řekni mi, co znamená tvá značka „Emiteri Yarns?
Yarns je anglické označení pro příze a Emiteri je složenina ze jmen mých dvou dcer Ema a Terezka. Nad jménem jsem přemýšlela dlouho. Myšlenku, že bych zkusila prodávat vlastnoručně barvené příze, jsem v hlavě nosila přes rok, na rodičovské, při uspávání dětí v tichu a tmě bylo dostatek času přemýšlet nad tím, jak vlastně pokračovat, až rodičovská skončí.
Do klasické kanceláře od 9 do 5 se mi úplně nechtělo, byť jsem architektka a v bývalé kanceláři jsme měli určitou volnost.

Jméno jsem hledala relativně dlouho, mám to tak i u barev, že si v hlavě rotuji a zkouším varianty a když se objeví ta správná, tak to jakoby zacvakne, prostě je to ona, takže prostě Emiteri. Yarns už bylo jen doplnění, které mi k Emiteri znělo nejlépe.

Alchymický proces barvení

Jak tě napadlo prodávat barvenou vlnu?
Jak už jsem psala výše, rodičovská je pro dost maminek transformující i v tom smyslu, že přemýšlí, jak naložit se svým životem, až děti odrostou. Nápad barvit přišel až teprve potom, co jsem s narozením starší Emy začala háčkovat a následně plést, protože jsem chtěla zkusit něco nového, zabavit ruce, a hlavně dát odpočinout hlavě od jednostranně zaměřených myšlenek, však to známe všechny. Díky pletení jsem začala objevovat neuvěřitelný svět ručně barvených přízí.

Časem jsem zjistila, že pro určité projekty (svetry, šály) nutně potřebuji určité barvy, které se nedaly nikde sehnat, barevnice prodejců byly dost omezené a já prostě chtěla svetr, který bude zlatý, ne žlutý, ani okrový, prostě zlatý. Tak jsem začala zkoumat, jak se vlna barví, jaké se používají barvy, mořidla, ustalovače, učila jsem se vytvářet specifické odstíny, hledala kombinace, které se mi líbí, a naprosto jsem tomu propadla.

Díky dnešní internetové informační době jsem se dokázala všechno naučit z YouTube videí jiných barvířek a pak už jsem začala experimentovat sama dál. Pak už byl jen krůček začít mou barvenou vlnou obdarovávat pletací kamarádky a další o mnoho delší krok nabízet vlnu i mimo můj pletací okruh.

Jak dlouho už se tím živíš?
V lednu 2021 to budou dva roky.

Má tvůj brand svou esenci? Můžeš pro kontrast uvést jiné barvírny či dílny, abychom esenci lépe pochopili?
Kdybych to vzala z pocitu, který mám po každém barvení, tak jednou z hodnot by bylo určitě naprosté nadšení, já mám pokaždé až dětskou radost, když se ty barvy na vlně v hrnci spojí, částečně vytvoří nové odstíny a částečně ty, které jsem plánovala.

A více promyšleně, jelikož to souzní i se mnou – jednou z hlavních hodnot mojí značky je sofistikovaná jednoduchost, barvy vytvářím s rozmyslem, přemýšlím nad tím, jak budou v dané pletenině vypadat, není to jen „lití barev do hrnce“ a ono to nějak dopadne. S tím souvisí i moje logo (obrázek), které je inspirováno kaligrafií – tu se člověk učí a trénuje dlouhá léta, ale ve výsledku to působí naprosto lehce, samozřejmě a jistě. Moje logo vlastně znázorňuje jak přadýnko, tak můj podpis.

Harmonie, cit pro detail, hravost, barevná alchymie


Logo a smotané nabarvené přadeno

Tvoříš intuitivně? Nebo jak? Popiš nám svůj systém práce, technologii – pokud to není tajné.
Barvení, aspoň v mém podání, je dost exaktní věda, jsem z matfyzácké rodiny, systematik a plánovač, což někdy může být na škodu, ale v barvení mi to vlastně pomáhá, protože jsem schopna barvy více méně zopakovat.
Na druhou stranu je barvení vlny také určitý způsob alchymie, hraní a experimentování, kdy se částečně nechám vést intuicí, ale musím pro ni mít pevný základ, kdy vím aspoň přibližně, čeho chci dosáhnout.

Barvy, které na vlnu používám, jsou ve formě prášku, který se rozpouští ve vodě, udělá se barevný roztok, který se pak na vlnu aplikuje. Aby vlna přijala tuto barvu, tak musí být v kyselém prostředí a zahřát se – zjednodušeně, vlnu je třeba namočit do roztoku s octem nebo lépe s kyselinou citronovou (co používáme do zavařování) a pak ji zahřívat pomalu pod bod varu, vlákna vlny se jakoby otevřou a jsou připravená přijímat barvivo (což se děje na chemickém principu), varem se barva v kyselém prostředí ustálí.

Tady už začíná prostor pro experimentování a hraní si s barvami, vlnu je možno namočit do kyselé lázně s jednou rozpuštěnou barvou, záleží, jak moc je lázeň kyselá, podle toho se barva na vlnu chytí rychleji a nerovnoměrně nebo naopak pomalu a rovnoměrně.

Přadénka na cestě k zákaznici…

Nebo nechám vlnu nejdřív zahřát a pak na ni nanáším barvy v podstatě, jako je malíř nanáší na plátno. Tady vzniká to největší kouzlo, pokud si pamatujete z výtvarky, kdy se zapouštěly vodovky na mokrý papír nebo do klovatiny, tak v místech, kde se potkávaly, vznikaly úplně nové odstíny.
A pokud trochu rozumíte teorii barev (víte, že smícháním modré a žluté vznikne zelená), tak se s tím dají vytvářet neuvěřitelné kombinace, proto tomu říkám barevná alchymie. Navíc, barva na vlně v mokrém stavu má trochu jiný odstín, než když pak uschne, takže při samotném barvení vlastně úplně nevím, jak bude vypadat výsledek. Časem a zkušenostmi se toto dá naučit a barvy dokážu tvořit přesněji, vždycky ale cítím lehké napětí před prvním namočením barvy do hrnce s vodou.

Dalším faktorem této alchymie je, jak přadýnka pletařky použijí na své projekty. Ať už se rozhodnou uplést svetr nebo čepici, zkombinováním dvou nebo tří přaden různých barev, vybráním specifického vzorku, teprve ony samy určí konečnou podobu barvy. Já jsem vlastně jen zprostředkovatel meziproduktu = přadýnka a až teprve pletař/pletařka si z něj vytvoří pleteninu podle svých představ. Tento způsob dvojího tvoření a vytváření něčeho „krásného“ mě velmi baví a motivuje k další práci.

Koncept barevného setu – nazvala jsem ho Melancholic Romantic

Jak se pracuje s barvami?
Mám určitou vizi, čeho chci dosáhnout, třeba teď se chystám barvit odstín Zimní slunovrat, což je v mých představách zasněžená krajina zalitá ranním sluncem s oblohou, která je ještě lehce červánková, je i slyšet, jak ten mráz zvoní, což je jediný zvuk v jinak dokonalém tichu – v zjednodušené podobě vím, že na přadýnku bude bílá, lehký nádech blankytně modré a lehoučký nádech baletkové růžové, která částečně přechází do teplejší lososové. Z barev, které používám, mám k dispozici asi 5 odstínů modré, 5 odstínů červených, 3 žluté – jejich mícháním, upravováním sytosti (přidáváním barviva nebo naopak vody) se snažím dosáhnout výše popsaného a to pak nanáším na vlnu v hrnci.

Barvy se snažím tvořit tak, aby byly pro pletařky pak nositelné, sleduji, které barvy se momentálně nosí a jsou trendy, zároveň se snažím nabízet i barvy klasické a nadčasové. Pro mě je nesmírně důležité, abych nabízela takovou barevnici, kde si vybere každá pletařka barvu sobě blízkou, ve které se cítí dobře, která podtrhne její přirozenou krásu. Když barvím na zakázku, přemýšlím i o barevné typologii (ne každému sluší citronově žlutá), vždy se snažím se zákaznicí dobrat k tomu, jaké barvy ráda nosí, v čem se cítí dobře a podle toho barvím. Dost mi pomáhá, že jsem vystudovaný architekt a ztvárňováním, zhmotňováním představ klientů jsem se určitou dobu živila.

Janina barvírna

Kdo tě inspiruje?
Obor ručního barvení vlny je relativně mladý, pakliže byl dříve, tak jen ve velmi malých nákladech. Ve světě se označujeme jako indie dyers, já si to pro sebe do češtiny překládám jako svobodná barvířka. Mám vzory ve světě, barvířky, které jsou mi blízké svou barevnicí – ať už je to irská Olann a Life in the Long Grass, holandská Uschitita, jihoafrická Yama fibre arts. Musím určitě zmínit ikonickou irskou značku Hedgehog fibres, kterou založila Slovenka Beata Ježek a která vlastně před cca 10 lety vyšlapala cestičku ručně barveným přízím a určitému typu barvení – speckling – prskání příze barvivem v práškové formě, které se do té doby moc nepoužívalo. Vlně to dodá další rozměr.

Může být vlna nějak udržitelná z pohledu užívání zdrojů planety?
Dá se recyklovat, upcyklovat?
Vlna jakožto přírodní materiál je sama o sobě udržitelný a biologicky rozložitelný zdroj. Já se při barvení snažím pracovat tak, abych vodu, ve které se vlna musí předmáčet i pak ustalovat s barvou, využila na víckrát. Barvy se snažím navrhovat tak, aby je beze zbytku vlna pojala a já je nevylívala do odpadu.

Vlna sama o sobě je relativně bezúdržbová, krom všech úžasných vlastností, jako je termoizolace, prodyšnost, nezapáchavost, má díky obsahu lanolinu v sobě dobré samočistící schopnosti, takže pokud svetr vyloženě nepolejete vínem, stačí ho nechat na vzduchu provětrat, nemusí se často prát.

Pletařky, které pletou z ručně barvených vln, ve velké míře vyznávají slow fashion, svetry upletené z vlny rozhodně vydrží déle tvarově stálé a funkční, než ty akrylové koupené v módním obchodním řetězci. A vždycky je tu možnost svetr rozpárat a vlnu použít na jiný projekt, po předchozí péči – namočení do vodní lázně s lanolinem, abych znovu získala svou pružnost.

Můžeš nám ukázat nejstarší vlnu? Takové milníky tvé tvorby?
Viz fotky – potřebovala jsem si vytvořit zlatou barvu a z ní uplést podzimní svetr.

Nabarveno
Upleteno

Pojďme si popovídat, jak se o vlnu starat.
Pletařky si ode mě koupí vlnu ve formě přadena, pokud se rovnou nepustí do pletení, je dobré vlnu takto smotanou ponechat, v momentě, kdy se přemotá do klubíčka, aby se z něho mohlo plést, už je příze napnutější, fyzicky namáhaná a je třeba klubíčko vyplést, aby příze neztratila svou pružnost.

Co se týče pletenin z vlny, vlna obsahuje lanolin, díky němuž se nemusí prát tak často, příze, které nabízím, mají většinou úpravu superwash (vlna je při výrobním procesu upravena, aby v pletenině tolik neplstnatěla, nedělala žmolky, za cenu zbavení se části lanolinu), taková vlna se může prát v pračce s programem na vlnu. Nicméně já vždy doporučuji prát v ruce ve vlažné vodě s přídavkem pracího prostředku s lanolinem a pak sušit volně rozložené na ručníku na posteli.

Odkud čerpáš inspirace pro své názvy vlny?
Úplně odevšud. Nejčastěji z přírody, ale někdy jsou to třeba písničky, které se mi vybaví při pohledu na danou barvu, jindy pocit, nálada – jako u výše zmiňovaného Zimního slunovratu. U něj vím název a budu se snažit udělat barvu podle něj. Jindy nabarvím barvy jen z čisté inspirace, radosti či zvědavosti a na název čekám, někdy ho na mě ta vlna vyloženě křičí, jindy je to delší proces, než se najde to správné slovo.

Moc ráda dělám série, v hlavě mám teď jednu, která bude inspirovaná populárními drinky a koktejly, jako je Mojito, Tequilla Sunrise, Bloody Mary, Cuba Libre… Inspirace je všude, kde ji chceme vidět.

Návrh/design barevného přadénka

Mám dojem, že jsi říkala, že posloucháš seberozvojové podcasty, můžeš nějaké doporučit?
Poslouchám jich vícero, spíš si beru nebo naopak hledám u každého to, co momentálně potřebuji, dlouhodobě mám ráda Simona Sinka, občas si pro nakopnutí pustím cokoliv od Garyho Vee. K těmto dvěma jsem se dostala přes Marii Forleo, její nadšení je nakažlivé. Na témata ohledně brandu si pouštím Kaye Putnam, k podnikání všeobecně Sigrun, propojení energií s podnikáním zase Lenka Lutonská.

V lázni

Pracuješ se svými záměry?
Řekla bych, že tuhle cestu začínám teprve objevovat. Ale je pravda, že podnikat jsem se rozhodla se se záměrem osobního rozvoje spíš než vydělávání peněz, což si myslím, že se docela daří.

Máš nějaké vize ohledně svého obchodu v on-line světě?
V online prodeji jsem začínala, momentálně je pro mě prioritou vytvoření e-shopu. Ale odpovím na to opačně, vize mám spíš v off-line světě. Ručně barvené příze k nám promlouvají hlavně barvami a materiálem, což z obrazovky prostě předat nejde. Mou vizí je jednou mít prostor, kde budu zároveň barvit, zároveň dělat workshopy, místo setkávání pro pletařky, takové útočiště a pracovní místo v jednom.

Myslíš, že prodej vlny řetězcovým způsobem má ještě budoucnost, kdy lidé chtějí být více originální a mít své věci šité na jejich osobnost?Určitě, když to tak řeknu, já vytvářím exkluzivní autorské barvy, které v obchodě nenajdete. Vlny tvořím proto, aby si ženy (samozřejmě i muži) pletení užily, aby to pro ně byla odměna po dlouhém dni, meditace, způsob hýčkání se a relaxace, v jejich barvách, ve kterých se cítí dobře a sebejistě. Ale beru to tak, že je to doplněk průmyslově zpracovávaným přízím – a naštěstí i tam už je vidět velký posun od umělých materiálů cílících na co nejnižší cenu typu akryl ke kvalitním přírodním přízím, jako je vlna, alpaka, hedvábí, len, bavlna.

Co se týče prodeje příze ve velkém – mám radost, že i v Čechách se pletařky začínají zpátky vracet k přírodním materiálům a už tolik nepletou z akrylu. Spousta pletařek říká, že v momentě, kdy zkusí plést s přírodní přízí, k těm umělým už se vracet nechtějí.

Krása přírody

A poslední otázka: co tě teď baví?
Kromě toho, co na mě pokaždé vykoukne z hrnce a vymýšlení nových barev? Moje komunita pletařek (link na FB skupinu), já jsem v reálu docela introvertní nevnucující se člověk, ale za tím monitorem se mi se všemi ženami velmi dobře povídá. Ráda vidím jejich úspěchy a nadšení, moc ráda vymýšlím se zákaznicemi nové barvy, tak aby to sedělo právě k nim.

Žije tvá rodina v duchu slow anebo zero waste? Učíš své holky o udržitelnosti, udržitelné módě či slow fashion?
Zero waste úplně ne, třídíme, recyklujeme. Ale učím holky neplýtvat, byla jsem tak vychovaná já a snažím se to předávat dál (i když tehdy to bylo z finančních důvodů). Snažím se je učit určité skromnosti, že není třeba mít všechno, co člověka láká, vděčnosti, být spokojené s tím, co mají a úctě k přírodě. Myslím, že tyhle obecné koncepty souvisí i se slow fashion a udržitelností.

Co se týče udržitelné módy, nejsem člověk, který by miloval nakupování oblečení, takže vždycky radši vybírám nadčasové kousky, které mi dlouho vydrží a dají se mezi sebou kombinovat. To, že si pletením můžu doplňovat vlastní šatník, beru jako velikou přidanou hodnotu. Živím se tvorbou, vlastníma rukama, vím, co obnáší ruční práce, dokážu ji ocenit i u jiných, snažím se podporovat lokální tvůrce.

Pokud vás zajímají vlny Jany, koukněte zde: https://www.etsy.com/shop/EmiteriYarns
A pokud chcete vidět, co z nich tvoří ostatní pletařky odkaz máte ve větě.

Vendula *
Miluji umění, architektury a jeans, které ráda upcykluji. Mým darem je lidem pomáhat navrhovat různé věci a kultivovat svého ducha. Mé ecoprodukty lidem přinášejí radost a podporují je na cestě životem.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.