Barevná introspekce

Sledujete barvy? Na sobě, na jiných, na ulici, v kanclu, v restauraci…
Víte, že existují?
Mají vibrace, energii?
Přemýšleli jste někdy, proč si jakou berete na sebe?
Vnímáte, jak vás ovlivňují po celý den?
Jaký mají potenciál?
Využíváte ho pro sebe, anebo fungujete na autopilota?

Na fotce mě baví ten „havraní“ kabát a k tomu rezavé – čarodějné vlasy s mou taškou Osoblaha žije. Je to jak kostým do divadelní hry.

Barevné emoce
Je to zajímavé, že jo. Člověk chce vypadat dobře, ale hlavně chce se cítit dobře a to mu dopřejí jen některé barevné kombinace. Detail, řekne někdo, ale to může říct člověk bez estetického cítění. Existují lidé, kterým vyhovuje oblečení jako uniforma a ti čtou psychologii barev, také jsem ji jednu dobu studovala. Nechtějí se barvami vůbec zabývat, dejte jim něco do ruky a oni si to navlečou na sebe a vyběhnou strašit ven. Znám to, také mám takové dny, kdy mi je jedno, co mám na sobě, ale barvy – ty vnímám vždy. Otázkou je: jsem ty dny živá nebo mrtvá? Jsem vědomá? Co mi tím sděluje mé tělo?

Všimla jsem si, jak mne barvy uklidňují, motivují, třeba i inspirují, když se cítím nervózní, něčeho se obávám, tak mi dají radost jít ven.
Jsou však dny, kdy jdete na misi. Potřebujete odvahu s sebou. Máte třeba prezentaci na konferenci. A tady potřebujete totální podporu svého šatníku. Něco, v čem se cítíte svátečně, a elegantně, trochu výjimečně. Někdo má svůj fetiš, který má pro štěstí. Třeba černé boty na podpatku, které nikdy nenosím, protože jsou nepohodlné a stejně je to nezdravé. Ale na konferenci je to ok, jste hlavou ve vzduchu, a v myšlenkách…

RED.

Černá vdova – smrtka na obhlídce?
O černé nevím, co si myslet.
Je to kontroverzní barva. Na jedné straně je děsně cool, většinou když něco vyrobíte z černé, tak to bude bomba. Je to celkem snadné, navrhnout tašku z černé barvy, hodí se totiž ke všemu. Černá je barva image, takže o upřímnosti tady nemůže být řeči. S člověkem, co nosí černou, nevíte, na čem jste. Hraje na vás divadlo, anebo je fakt tak záhadný? Oblečete se do černé a jste prudce elegantní, ale můžete být prudce zdechlý, nudný, a nikoho neoslovit.

Je to prostě profláklá barva, s tím se nedá nic dělat. Ale pro lidi, kteří nechtějí hadry řešit, je užitečná. Dá se zkombinovat a nic s ní nezkazíte, ale přitom můžete svou osobnost či energii v ní tím úplně zabíjet. Či brodit se v temné nízké energii. Černá totiž brání průchodu energií, jaksi člověka uzavírá a ten energeticky nic nepřijímá, je chráněn černou vrtsvou a tak i uzavřen do vězení, což teda dobré není.

To byl náš šanghajský babinec, je tu krásně vidět rozmanitost barev a stylů.

Barevné potěšení
Jindy se zase člověku nechce nikam, tak si vezme něco na sebe, aby se mu vůbec ven chtělo, volí barvu, možná triko či sukni pro vlastní potěšení. Určitě to znáte. Anebo si natřete nehty na hnědo a vždy, když na ně kouknete, usmějete se pod vousem a je vám fajn.
Když jsem pracovala v Šanghaji v officu jako architektka designérka, musela jsem chodit jakože v business outfitu, takže v černém, měla jsem řadu bot na nízkém podpatku pod stolem a ty jsem měnila i během dne.
Kromě toho jsem měla hromadu barevných silonek a těmi jsem ten černý tlak tlumila. Ulétla jsem si na tom, že v Šanghaji bylo nespočet barevných možností v silonkách a vlastně v mnoha jiných oblastech.

Líbí se mi tento obrázek, kdy Kleinova tvorba je posunuta do módy.
http://www.intothefashion.com/2016/10/inspiration-yves-klein-1960-celine.html

Věk v barvách / Barevný věk
Pamatuji si na hradišťskou umprumku, kdy jsme nosili vzorované kalhoty, hnědavé barvy à la film Hair. Později jsme četli Bídníky a starý Slovenčík nám vyprávěl o francouzském umělci Yves Kleinovi, o tom, jak byl v Cannes a tam u moře na pláži se rozhodl, že ultramarín /modrá/ bude jeho životní barva. Indigo. Dodnes mě fascinují jeho indigové portréty, které vibrují silnou energií.

Na pražské umprum jsem nosila černou, černou a černou, to víte, páni architekti, jsou děsně seriózní a děsně cool, až jednou mi můj kamarád řekl, jdeš na pohřeb nebo co? A přitom on byl ve vytahaných riflích! No děs. To byl teda umělec. Také ve svém punkovém období jsem nosila černé motorkářské kalhoty a k tomu žluté obtáhlé triko, byla jsem jak vosa a milovala jsem jednoho sochaře, který měl na hlavě černé hnízdo.

Asi v tom byla nějaká symbolika, které rozumím až teď. No nikdy jsem ho neklofla, takže to moc nefungovalo, ale stejně jsem v Izraeli na stáži na Bezalel nosila žlutou stavařskou pláštěnku, nosil ji kamarád Roy a mně to přišlo takové inovativní, originální. Ale pěkně jsem si to užila s těmi barvami. Ještě si pamatuji, že jsem měla období indigo, měla jsem indigo kalhoty a indigo triko, a byla jsem celá indigo.

Indigo mne pronásleduje dodnes.

V procesu
Poslední dobou si užívám nenápadných barevných kombinací, což jsou modré rifle, světlé triko/košile a k tomu netradiční barvy nehtů. Nehty a náušnice beru jako akcent – detail mého vizuálu. Velmi důležité, abych se cítila Vendulou Vendulovatou. Líbí se mi buď zemité barvy, jako je kapučíno, oranžovohnědá, teplá hnědá, hnědo šedá-červená, starorůžová, tmavě červená /je sice mainstreamová, ale co nadělám/. Černá ne, ta je na mně mrtvolná /a nejsem Liběna Rochová, které děsně seknou/.

Když jsem v ráži, miluji korálovou až starooranžovou, oranžovohnědá, ach! To jsou mé srdcovky. Jsou veselé a zemité a já se potřebuji neustále uzemňovat.

Myslím, že o barevných kombinacích mluví dobře Táňa Havlíčková, která se módou zabývá celý život. Poučný je její Stylový test, kde zjistíte, jaký typ asi jste nebo byste mohli být, což se občas hodí vědět.
Pro filosofické typy musím zmínit Smyslově-morální účinek barev od Johann Wolfgang Goethe, sama jsem tu knihu četla před lety, ale nic výrazného mi z ní v hlavě neutkvělo. Bohužel.

Nakonec si každý můžete zavzpomínat, jaké barvy jste kdy nosili.
Jaký příběh jste žili.
Čemu jste věřili.
Koho milovali.
Zameditovat si nad svou Introspekci vašich barev.
Rešerši vašich barevných nálad a tužeb.
Reflexi vlastních barevných období
, jako měl třeba Picasso, protože každý člověk je umělec, jak říká Vladimír Boudník v Něžném barbarovi.

Vendula *
Miluji umění, architektury a jeans, které ráda upcykluji. Mým darem je lidem pomáhat navrhovat různé věci a kultivovat svého ducha. Mé ecoprodukty lidem přinášejí radost a podporují je na cestě životem.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.